CESTY 1988
CESTY 1988 (29.9.-30.9.)
Koncem osmdesátých let minulého století jsme pravidelně (Jarda Hladík a Jaromír Polák na doporučení našeho společného kamaráda, tajemníka a zakladatele Orient klubu Karla Šmída z Přelouče) jezdili na „Africká sympozia“ pořádaná vedením kulturního domu a Památníkem dr. Holuba v Holicích. Odborných přednášek bylo dost, cestopisných méně. Dokonce jsme v jednom ročníku i sami přednášeli, Jaromír o Alžírsku a Jarda o sukulentní floře Jižní Afriky. Myšlenka uspořádat něco takového u nás, získat nové přátele, i možnosti s někým společně vycestovat, nás neodbytně lákala. V Holicích jsme získali značný přehled a kontakty a navíc velkou touhu něco podobného, ale podle vlastní představy, uspořádat v Prosiměřicích. Jenomže u nás nebyl žádný slavný rodák, natož cestovatel!
Po dlouhém uvažování u nejedné sklenky vína a horečnaté korespondenci s Karlem Šmídem (Přelouč), Lumírem Pecoldem (Frýdek-Místek), Jaroslavem Hrdým (Husinec) a dalšími přáteli, jsme se rozhodli uspořádat první setkání turistů a cestovatelů v září 1988. V září proto, že nemáme sice slavného rodáka, ale je to doba vinobraní a burčáku (jsme přece vinařská oblast), cestovatelská sezona v té době končila (kdepak jezdit do tropů na podzim tak jak je tomu dnes, o tom se nám jen mohlo zdát) a bude dobré si vzájemně sdělovat zážitky při sklence dobrého burčáku. Protože jsme potřebovali celou akci nějak „zastřešit“ využili jsme místního Střediskového klubu pracujících při Místním národním výboru. Mezi představiteli obce nepanovalo přílišné nadšení, měli obavy, že se sjedou různí tuláci, hašišáci a nekalé protisocialistické živly. A co potom soudruzi, že? Obavy jsme se snažili rozptýlit, což se nám docela podařilo. Dostali jsme k dispozici areál střelnice Svazarmu včetně přednáškového salonku a ubytovny. Naopak ostatní členové SKP se nakazili naším nadšením a pomáhali co síly stačily. Patří jim za to dík, zejména manželům Kuřitkovým, Přikrylovým, Neterdovým, Dvořákovým, Masarovičovým.
Vzácný člověk a kamarád, Karel Šmíd, který znal obrovskou spoustu lidí v celé republice „stejné cestovatelské krevní skupiny“, jak s oblibou říkával, dodal adresy, kontaky a sám se aktivně podílel na propagaci celé akce. Nazvali jsme ji CESTY.
Koupili jsme asi 70 litrů burčáku a netrpělivě čekali na první účastníky. Úplně jako první přijel Franta Roušar z Borové u Poličky. Na sobě tenisky, modré rifle, červenou větrovku na zádech obrovskou hranatou krosnu. Ráno, při slavnostním zahájení přišel Franta hladce vyholený, navoněný v černých naleštěných polobotkách, obleku s vázankou a zahájil první přednáškou.
Potom nám všem skoprnělým údivem, vysvětlil, že v krosně měl kufr s oblekem, protože nevěděl, na jaké společenské úrovni vše proběhne. Dokonale připravený Franta, kterého nemůže nikdy nic překvapit. Dost jsme se nasmáli a Franta od tohoto okamžiku zahajuje svojí přednáškou setkání i v příštích 14 létech. Založil rituál či tradici o jejichž počátcích vědí jen veteráni prvního ročníku.
Přijeli Lumír Pecold s manželkou, Miro Kadlubiec s manželkou, Jarda Hrdý, Karel Šmíd, Vladimír Bartoš, Leoš Malec a dalších asi dvacet účastníků. Setkání zahájil Jan Kuřitka, což mu zůstalo pro příští léta, stejně jako vedení degustace místních vzorků vín. Přednášelo se v sále Střelnice - přednášky jsou uveřejněné, stejně jako ze všech ročníků pod odkazem Setkání CESTY. Večer bylo pohoštění a posezení u burčáku a pár vzorků vína, degustovalo se, což se stalo téměř legendární tradicí v dalších ročnících. Setkání mělo velký úspěch a všichni se těšili na příští ročník. Společně se SKP jsme vydali první sborník přednášek, který jsme nazvali CESTY 1988 a založili tím pravidelné vydávání geografických sborníků.
A tak vznikla dlouholetá tradice, pokračující v novém tisíciletí. To jsme tehdy ovšem vůbec netušili, ani to, že se za pár let přestěhujeme pro velký počet účastníků do hlavního sálu Kulturního domu.
Náhledy fotografií ze složky CESTY 1988